Kamenictví patří mezi jedny z nejstarších řemesel vůbec. Podobně jako zpracování dřeva, i zpracování kamene bylo denní rutinou pro lidi již v pravěku a na dobře opracovaném kusu kamene leckdy závisel jejich život. Co ale umí kameníci dnes? Pojďte se s námi podívat pod jejich šikovné ruce.
Kvalitní kameník umí spoustu činností
Kamenictví rozhodně není jen o zpracování náhrobních kamenů. Z kamene se dnes vyrábí celá řada věcí, ať už na zahradu, do veřejného prostoru, ale i do interiéru. Na kamenické práce lze narazit i u staveb a své nezastupitelné místo má kámen také v umění, kde může kameník pomoci s výběrem toho správného materiálu.
Kameník je totiž člověk, který rozumí kameni do posledního detailu, umí jej opracovávat a také vhodně použít. Jen zřídkakdy je kameník schopen zastat veškerou práci, která do toho řemesla spadá. Proto se řada kameníků specializuje na konkrétní kamenický obor.
Někdo se věnuje těžbě kamene, jiní jeho zpracování, další s kamenem pouze obchodují, jiní pouze kamenné výrobky montují a pak jsou tu kamenosochaři a ti, kteří se věnují hřbitovní architektuře. Speciální skupinou jsou ti kameníci, kteří se věnují restaurování a údržbě kamenných děl, které již někdo vytvořil před nimi.
Dobrá fyzička nestačí
Každý správný kameník musí být vybaven dobrou fyzickou průpravou, ale také zručností a dobrou prostorou představivostí. Musí také dokonale ovládat své nástroje. V případě přírodního kamene totiž stačí jedna jediná chybička a dílo může být zcela ztraceno.
Kámen se řeže, brousí, seká či leští. Zatímco dříve se k těmto činnostem používala dřevěná palička, kovová dláta a sekerovité nástroje, perlíky, pravítka, úhelníky a další ruční nástroje, dnes si mohou kameníci pomoci s moderními technologiemi v podobě strojů. Ruční práce však v některých případech stále přetrvává.
Za vůbec nejvrcholnější období kamenického řemesla je považována gotika, byť ta nejmonumentálnější kamenná díla, jako jsou pyramidy, řecké chrámy či incké stavby pocházejí z daleko hlubší historie.
Kamenictví zažívá velké obrození
Velkou éru kamene nakonec vystřídala éra cementu a betonu. Ovšem dnes se začíná přírodnímu kameni opět dařit a od poloviny 19. století hovoříme o moderní éře kamenictví. Kámen začal být opět žádanou komoditou, ovšem lidstvo se k němu nevrátilo jen díky mimořádným vlastnostem tohoto přírodního materiálu, ale také díky jeho výjimečnému designu.
Především v první polovině minulého století se stal mramor či žula nedílnou součástí architektury, kdy kamenné obklady dotvářely celkový vzhled objektů, a to jak na jejich fasádách, tak především v interiérech, kde se jím obkládaly stěny, sokly i schodiště. Kamennou podlahu měla každý větší banka či divadlo.
Kámen si ve velkém našel cestu i do domácností, kde byl používán nejen coby obklad, ale jeho vlastnosti byly využívány i v koupelnách a kuchyních. Tato éra však na chvíli pominula, aby se nyní opět vrátila zpět. Mezi zákazníky došlo ke značnému nárůstu zájmu o zakázkovou kamenickou výrobu.
Kámen je znovu vyhledávaným materiálem, který se nebojíme zakomponovávat do svého interiéru. Tentokrát v něm však hledáme určité propojení s přírodou. Funkci estetickou doplňuje i funkce duchovní, kdy nám kámen dodává na pocitu setrvávání v přírodě, přestože jsme třeba zrovna uprostřed města.
Datum zveřejnění: 28.01.2022